Převozníci do říše snů

Málokdo z nás si dnes dovede představit ba i obyčejné trhání zubů bez lokální či celkové anestezie. Ne vždy však měli pacienti během rozličných, nejen chirurgických, zákroků o bolest postaráno.

24. 11. 2015 Víte, že...

První záznamy o pokusech provedení celkové anestesie, neboli uspání, se datují už do dob Sumerů či Babyloňanů, kteří experimentovali s jednou z nejznámějších drog – opiáty ze šťávy nedozrálých makovic. Jindy si pomáhali od bolesti výtažkem z kořene mandragory. S těmito drogami si neulehčovali trápení jen obyčejní smrtelníci, ale byli s nimi často spojeni i „bohové.“ Takový Hypnos, bůh spánku ve starobylém Řecku, byl často vyobrazován s nezbytným přítelem mákem. Pokud se nepodařilo pacienta uspat, pokusili se jej tehdejší lékaři aspoň uvést do změněného stavu vědomí díky halucinogenním extraktům z různých bylin. Věříme, že po nich snad pacient nevnímal bolest tak intenzivně.

Základy dnešní anesteziologie se začaly rodit teprve v 19. století díky Angličanovi Henry Hill Hickmanovi. Ten prováděl poměrně drastické pokusy s oxidem uhličitým na zvířatech. Nebohé zvíře nejprve uspal až téměř k udušení, oddělil mu končetinu a testoval jeho reakce. Mnohem lépe se však osvědčil ether. Ten se začal používat v polovině 19. století a brzy se stal jedním z nejpoužívanějších anestetik. V některých rozvojových zemích se používá dodnes. Na nějaký čas jej vytlačil chloroform, který byl poprvé použit v roce 1847. Později se ale zjistilo, že způsobuje velmi silnou srdeční arytmii.

Dnes patří mezi nejčastější anestetika sevofluran (CH₂FOC₃HF₆), který se vdechuje a nitrožilně aplikovaný barbiturát thiopental sodný. Často se při operacích obě látky kombinují, jedna slouží k počátečnímu uspání a druhá k udržování spánku. Díky nim tedy dnes nemusíme poslouchat hrůzné zvuky za dveřmi operačních sálů…

Zdroje: