Jak aspirin z vrby vzešel

Kyselina acetylsalicylová je jako účinná látka obsažená v přípravcích, které jistě znáte z lékárny pod obchodními názvy jako aspirin či acylpyrin. Zmíněné léky působí především jako analgetika (tlumí bolest) a zároveň jako antipyretika (potlačují horečku). Ve vyšších dávkách tato léčiva rovněž vykazují účinky antiflogistické (neboli protizánětlivé).

Aspirin má svůj původ ve vrbové kůře, jejíž účinky byly lidem známé už od starověku. Již Hippokratés a po něm Galénos doporučovali vývar z vrbové kůry jako lék proti bolesti a horečce. Využití vrbové kůry pro léčebné účely je zmíněno i ve starých sumerských a egyptských textech. Stejně tak používali kůru vrby k léčbě horečky a zimnice indiáni v Severní Americe a Keltové a Germáni zase v Evropě.

V době středověku se v tomto ohledu na vrbu poněkud zapomnělo. Teprve až po uplynutí několika dlouhých staletí byly v 18. století léčivé účinky vrbové kůry znovu objeveny anglickým reverendem Edwardem Stonem. V 19. století pak byl z vrbové kůry izolován glykosid salicin, jehož název byl odvozen od latinského pojmenování vrby, tj. salix. Ze salicinu se již podařilo získat kyselinu salicylovou (systematickým názvem kyselina 2-hydroxybenzoová). Její použití v širším měřítku následně umožnila tzv. Kolbeho-Schmittova syntéza, vyvinutá roku 1874.

Nežádoucím účinkem kyseliny salicylové je bohužel dráždění žaludeční sliznice, což její využití značně limitovalo. Tento problém byl však vyřešen v roce 1897 německým chemikem Felixem Hoffmannem, který připravil šetrnější derivát této látky, a to právě již zmiňovanou kyselinu acetylsalicylovou. Tato modifikovaná verze již tolik nedráždí trávící trakt jako samotná kyselina salicylová. Díky tomu se léčiva na bázi kyseliny acetylsalicylové brzy stala široce rozšířená a dodnes patří mezi nejúspěšnější léky v dějinách farmacie.

Čtenářům, kteří by o tuto problematiku měli hlubší zájem, mohu doporučit knihu Příběhy léků od pana Tomáše Cikrta, ze které jsem si i dovolil vypůjčit název tohoto příspěvku.

Zdroje:

1. CIKRT, Tomáš. Příběhy léků: příručka pro zvídavé čtenáře o vzniku, vlastnostech a používání léků. Praha: Státní ústav pro kontrolu léčiv, 2012. ISBN 978-80-260-1403-4.
2. HAMPL, František, Stanislav RÁDL a Jaroslav PALEČEK. Farmakochemie. 3., upravené a rozšířené vydání. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2015. ISBN 978-80-7080-875-7.
3. PICHLER, Jiří. Historie chemie. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1501-2.
4. Envato elements. Green branch of a willow reflected in water. Dostupné z: https://elements.envato.com/green-branch-of-a-willow-reflected-in-water-E6UFJT5
5. POSPÍŠIL, Patrik. Kyselina acetylsalicylová - vzorec (ChemDraw). Tento obrázek je publikován pod licencí Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika.
6. Envato elements. Willow bark on white background. Natural aspirin. Dostupné z: https://elements.envato.com/willow-bark-on-white-background-natural-aspirin-QT8A5MA