Nezničitelné plasty
Štve tě, že běžné plasty toho moc nevydrží a jejich oprava vteřinovým lepidlem je jen krátkodobým řešením? Pak tě nový objev určitě potěší.
Nejen mykolog, ale pravděpodobně každý z nás, by určil jednu z našich nejnápadnějších hub – Muchomůrku červenou. Tato houba je tak výrazná, že ji dokáží rozpoznat i malé děti, které si pamatují, že je jedovatá. Existují ale i národy, které si touto houbou zpříjemňují své dny.
Muchomůrka červená je pravděpodobně nejstarším a nejrozšířenějším halucinogenem, který kdy lidstvo poznalo. Je ztotožňována se staroindickým narkotikem sómou, jejíž pomocí údajně vstupovali dávní obyvatelé údolí Gangy do kontaktu se svými bohy. Ve staroindické Rgvédě se dokonce hovoří o tom, že sám Indra, nejvyšší božstvo, získal sílu a odvahu k hrdinským činům až potom, co požil její puntíkovanou hlavičku.
Ačkoliv všechno, co sis přečetl, zní jako chvála muchomůrky, její konzumace se rozhodně nedoporučuje. Po požití se dostavuje pocení, křeče v břiše a průjem, zúžení zornic, slinění, slzení, malátnost, únik moči a stolice a nízký krevní tlak. Vlastní psychotropní účinky se dostaví teprve po několika hodinách. Jedinec, který si na muchomůrce pochutnal, začne trpět zvukovými a zrakovými halucinacemi, paranoidní psychózou. Může také pociťovat euforii nebo si připadá nesmrtelný a domnívá se, že umí létat. Jeho vzrušení se stále stupňuje až nakonec dotyčný ztrácí vědomí a kontakt s okolím. V samotném závěru je vyčerpané tělo malátné a snaží se zregenerovat hlubokým spánkem, který je přirovnáván spíše ke kómatu.
Ačkoliv experimenty s muchomůrkou červenou smrtelně nekončívají, hrozí řada vážných komplikací, které se mohou objevit později: dýchací a srdeční problémy, selhávání ledvin nebo rakovina. Nejbezpečnější je tak tyto barevné houby z povzdálí jen pozorovat.
Zdroje: