Amoniak a bohové

files/Clanky/Images/amoniak.jpg

Jedním z bohů starověkého Egypta byl Amón, patron Théb. Když se při výbojích Alexandra Velikého šířila řecká kultura, ztotožňovali často Řekové své vlastní bohy s bohy podmaněných národů – a ztotožnili také svého hlavního boha Dia se starověkým bohem Amónem. V jedné severoafrické poušti postavili Amónovi chrám.

V novém Amónově chrámu se jako topivo používal velbloudí trus. Saze, které vznikaly jeho spalováním a postupně se usazovaly na zdech chrámu, obsahovaly bílé krystalky, které se nápadně podobaly krystalkům kuchyňské soli. Tyto krystalky byly později pojmenovány sal ammoniac (= Amónova sůl). Zkomolením tohoto výrazu později vzniklo slovo salmiak. Označením salmiak dodnes nazýváme sůl chlorid amonný (NH4Cl). Zahříváním salmiaku vzniká čpavý plyn – amoniak.

Molekulu amoniaku (čpavku) tvoří tři atomy vodíku a jeden atom dusíku. Zbavíme-li molekulu amoniaku jednoho atomu vodíku, vznikne aminová skupina (–NH2). Přidá-li se místo chybějícího vodíku skupina obsahující uhlík, je výslednou sloučeninou amin (R–NH2). Přítomnost aminoskupiny je typická pro řadu významných látek, například bílkovin.

Bílkoviny se skládají z dlouhých řetězců poměrně jednoduchých sloučenin. Tyto sloučeniny obsahují kromě aminové skupiny také skupinu charakteristickou pro organické kyseliny, proto nesou označení aminokyseliny. Aminokyseliny tedy patří k nejdůležitějším stavebním kamenům všech živých organizmů včetně člověka. Zapamatujte si, že vlastně nesou název po jednom ze starověkých bohů Egypta, boha Amóna.

Literatura:

  1. Isaac Asimov: Slova vědy. Praha: Panorama, 1978.
  2. Jiří Vacík a kol. Přehled středoškolské chemie. Praha: SPN, 1999.
  3. obrázek: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Ammonia-3D-balls-A.png