Atentát

files/Clanky/Images/18_Rutilus_rutilus.jpg

Před četnickou stanici v Tučapech se jednoho horkého červencového odpoledne roku 1935 přiřítil kočár. Vystoupil z něho starý penzionovaný nadlesní Ferdinand Adrt žijící v nedalekém zámečku U Zahradníka.

Vyprávěl, že krátce po poledni, když odpočíval ve stínu zahradního altánku, ozvala se za ním ohlušující rána. Když se ohlédl, viděl z nedalekého křoví utíkat dva muže. Byl si jist, že na něho chtěli spáchat atentát. A jelikož se o svůj život strachoval, rozhodl se, že najde bezpečí v nedaleké četnické stanici.

Velitel četnické stanice nevěřícně kroutil hlavou nad tím, co slyšel. Za celou svou kariéru něco podobného nezažil. S celým osazenstvem četnické stanice se vydal na místo činu, ale žádná stopa, která by je navedla k pachateli, se nenašla.

Starý pán zavedl četníky k zahradnímu altánku a imitoval, co před atentátem dělal. Po obědě seděl v altánku a četl si knihu. Poté, co se ozvala za ním, támhle od potoka, ohlušující rána, ohlédl se a z olšového křoví vyběhli chlapi. Začal je pronásledovat, ale než doběhl pár metrů k lávce, atentátníci byli pryč. V okolí altánku se nevyskytovalo nic divného až na několik leklých rybek, ležících břichem vzhůru.

Vrchní strážmistr navštívil nedalekou romskou osadu a zhurta se zeptal místních: „Copak už musíte chytat ryby dynamitem?“

Všichni se podivovali, kde by přišli k dynamitu? Pak si vzal slovo mladý Peláč a vysvětlil strážníkovi, jak se věci mají – k lovení rybek stačí přece lahev s nehašeným vápnem. Onoho osudového odpoledne domnělí „atentátníci“ vzali lahev od piva, naplnili ji páleným vápnem, nabrali do ní vodu, zazátkovali a hodili ji do potoka. Ani nestačili leklé ryby posbírat…

Věděl bys, k jaké reakci došlo?

Literatura:

  1. Fakta & svědectví: magazín o historii. Praha: Naše vojsko, 2013-08 . ISSN 1803-6228.
  2. Martin Maťák. Rutilus rutilus.jpg. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Rutilus_rutilus.jpg. Tento obrázek podléhá licenci Wikimedia Commons.