S léky do hrobu

files/Clanky/Images/Jane_Austen.jpgNebylo větší potupou pro slavného panovníka, než se nakazit pohlavní chorobou syfilis. Aby chatrný zdravotní stav panovníka zůstal utajen, doporučili tehdejší lékaři užívání nebezpečné rtuti. Italský lékař Girolamo Fracastoro ve svém spisu doporučuje nemocným vskutku ďábelskou medicínu: „Někteří nejprve navrší a smíchají sturač (rostlina), červený sulfid rtuťnatý a oxid olovnatý, antimon a zrnka kadidla. Tělo zahalí hořké výpary a strašná choroba je zničena.“ Upozorňuje však i na možná rizika: „Léčba je velmi drsná, ale taky zrádná, protože dech v hrdle zastavuje a jen s obtížemi udržuje chorobou oslabený život.“ Nemocným po čase vypadaly vlasy a zuby, začali trpět chudokrevností, a pokud se léčili dlouho, v důsledku léčby zemřeli. Není se čemu divit, směs byla nabita jedovatými látkami, které ničily chorobu stejně efektivně jako celé tělo nemocného. Jedovatá sloučenina rtuti, kalomel Hg2Cl2, byla v minulosti používána jako projímadlo, které nemocným občas pořádně přitížilo.

Léčba rtutí nebyla jediným nebezpečím, které tě mohlo potkat. Nemocným, kteří trpěli revmatizmem, naordinovali tehdejší lékaři arzenik, jed, kterým ve slavné knize zabila Maryša svého manžela. Na těle pacientů se brzy začaly objevovat skvrny a zanedlouho je čekal konec. Drastické léčbě revmatizmu podlehla podle posledních poznatků i slavná anglická spisovatelka Jane Austenová. Doufejme, že se o dnešních lécích nebude psát za několik století jako o nebezpečných jedech, které pacienta pomalu zabíjely.

Literatura:

  1. STEJSKALOVÁ, Helena. 4x lék jako zabiják. History revue. Praha: RF Hobby, 2012, č. 6. ISSN 1803-0440.
  2. obrázek: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Jane_Austen_coloured_version.jpg