Smrt šípem

files/Clanky/Images/Strophanthus_sipovy_jed.jpgCo se týče kurare, jihoameričtí Indiáni byli nesmírně vynalézaví a používali hned několik verzí. Jedna vyvolávala pouze ochromení a sloužila k chytání živých zvířat, jiná nepřítele bleskově zabila. Hlavní složkou tohoto jedu je tubokurarin, v jedu je ale zastoupena i celá řada dalších toxinů, např. silnější C-toxiferin. Tyto látky používáme dodnes, hlavně v chirurgii v kombinaci s anestetikem při napojení pacienta na ventilátor, zabraňují totiž udušení po ochabnutí svalů.

V Africe se na hroty šípů používal především strofantidin, výtažek z rostliny Strophanthus, kterou vidíš na obrázku. Ještě silnější byl z příbuzných druhů získávaný ouabain, který dokázal skolit i slona. Vzhledem k tomu, že se obě tyto látky špatně vstřebávají v trávicím traktu, nehrozilo, aby se člověk ulovenou kořistí sám otrávil.

V karibské oblasti se zbraně natíraly palytoxinem, což je produkt mořských řas rodu Palythoa. Jedná se o nejsilnější „mořský“ jed vůbec, smrtelná dávka u myší je pouhých 50-100 nanogramů na kilogram váhy. V Kolumbii, Panamě a v Kostarice se šípy máčely i do jedu žab z rodů Phyllobates a Dendrobates. Žáby vylučují jed ve stresu, Indiáni proto žábu propichovali, často opékali nad ohněm, a poté sbírali postupně vylučovaný jed. Jedovatými látkami jsou v tomto případě batrachotoxin a gefyrotoxiny.

V Evropě a v Asii se k otravě hrotů šípů používal například výtažek z rostliny oměj šalamounek. Účinnou složkou je v tomto případě akonitin (tzv.“ Královna jedů“), který se stal hlavní zápletkou i v příběhu Zločin lorda Arthura Savila od Oscara Wildea. Jak vidíš, i naši předkové aplikovali chemii v praxi…

Literatura:

  1. HOUSER, Pavel. Jaké jedy se používaly pro hroty šípů?. In: [online]. [cit. 2012-12-01]. Dostupné z:
    http://scienceworld.cz/clovek/jake-jedy-se-pouzivaly-pro-hroty-sipu-5265.
  2. obrázek: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Strophanthus_preussi0.jpg