Smrtící injekce

files/Clanky/Images/13_Smrtici_injekce.jpg

Poprava je nejobávanějším trestem zločinců. Poprava, trest smrti, neboli hrdelní právo je známo již od středověku. Dříve se hrdelním právem trestalo po celém světě, a nebylo to ani trochu humánní. Používalo se například upálení zaživa, setnutí hlavy katem, týrání kamenováním a jiné hrůzné tresty.

Dnes se trest smrti používá jen v některých amerických, afrických a asijských státech,  například v USA, Mexiku či Japonsku. V Evropě se trest smrti nepoužívá a největší zločinci jsou odsouzeni k doživotnímu vězení. Nejvíce využívá trest smrti stát Texas, kde za posledních 30 let bylo popraveno skoro 500 lidí, poslední tři popravy proběhly letos v srpnu a další jsou naplánovány.

Většinou se k popravě smrtící injekcí používá tzv. třísložková (barbiturátová) injekce. Odsouzenému připoutanému na speciálním lůžku podá odborný pracovník přímo do žíly první injekci s thiopentalem sodným, po němž během 10 až 15 sekund odsouzený usíná. Poté následuje druhá injekce obsahující pankuronium bromid, která způsobí ochabnutí dýchacích svalů, dojde k zástavě dýchání. Hned poté následuje injekce s chloridem draselným, který zastavuje činnost srdce . Teprve poté přichází lékař a konstatuje smrt. Samotnou popravu však lékař neprovádí, protože etická komise zakazuje lékařům zabít. Celý proces popravy trvá asi 4 minuty.

V Texasu přešli letos poprvé k novému složení smrtících injekcí. Místo třísložkové injekce se používá jednosložková injekce, která obsahuje anestetikum pentobarbital sodný. V USA se nadále používá koktejl chemických látek ve třísložkovém podání.

Literatura:

  1. http://trestsmrti1.blog.cz/0905/smrtici-injekce
  2. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/186536-smrtici-injekce-uz-neni-koktejl-ruznych-latek/
  3. http://cs.wikipedia.org/wiki/Poprava_smrt%C3%ADc%C3%AD_injekc%C3%AD
  4. Kuebi = Armin Kübelbeck. Injection Syringe 01.jpg. http://en.wikipedia.org/wiki/File:Injection_Syringe_01.jpg.
    Tento obrázek podléhá licenci Creative Commons.

Kočky a mléko

files/Clanky/Images/12_Kocky_a_mleko.jpg

Snad všechny kočky mají rády mléko. Je pro ně ale mléko zdravé nebo jim spíše škodí? Záleží na tom, o jaké mléko se jedná. Kočky totiž nejsou všežravci jako my, lidé. Kočky jsou masožravé šelmy, proto je i jejich trávicí soustava funguje jinak než ta naše.

Možná jste někdy našli opuštěné kotě a první co vás napadlo, bylo dát mu misku s mlékem. Kotě se k ní naklonilo a začalo mléko hltat. Většina koček totiž miluje kravské mléko. Stejně jako u člověka platí i u koček, že sní všechno, co jim chutná, i když to není zdravé. Kočkám ale kravské mléko neprospívá. Kravské mléko obsahuje mléčný cukr (laktózu) a tu kočka není schopná strávit, protože na rozdíl od člověka nemá v těle potřebné enzymy. Většinou tak po požití mléka dochází k narušení střevní mikroflóry a střeva dobře nepracují, což snižuje imunitu kočky. Výjimkou není ani silný průjem, při kterém odchází z těla kočky většina potřebných vitamínů a živin.

Chcete-li kočce přilepšit, kupte jí raději speciální kočičí mléko s minimálním množstvím laktózy nebo kozí či ovčí mléko, které je pro ni lépe stravitelné než kravské. A jelikož je kočka masožravec, určitě nepohrdne ani dobrým masíčkem.

Literatura:

  1. http://hobby.idnes.cz/kockam-prospeje-mleko-maji-devet-zivotu-nesnasi-se-se-psy-co-je-pravda-1km-/hobby-mazlicci.aspx?c=A101001_144612_hobby-mazlicci_bma
  2. http://www.miciny.cz/clanky/vyziva-a-krmeni-kocek-49/ma-kocka-pit-mleko-1997/
  3. http://www.plna-miska.cz/zajimavosti-o-zviratech/o-kockach/kocky-a-mleko-mylna-predstava
  4. David Corby Edited by: Arad. Kittyply edit1.jpg. http://en.wikipedia.org/wiki/File:Kittyply_edit1.jpg. Tento obrázek podléhá licenci Creative Commons.

Paintballová kulička

files/Clanky/Images/11_Paintballs_green.jpg

První zmínky o hře paintball se objevují v Austrálii a v Americe v 70. letech 20. století. V té době ale paintball nebyl sportem, ale jen hrou venkovanů. Paintballové kuličky se používaly do vzduchových pistolí ke značkování například dobytčích stád. Tyto kuličky byly plněné nejedlými olejovými barvami, skořápka byla ze skleněné drti. Střelba z těchto zbraní byla člověku nebezpečná. Později se začaly vyrábět bezpečnější kuličky – náplň tvořila zdraví neškodná a vodou omyvatelná tekutina, sklo nahradila želatina. Také došlo k úpravě zbraní na plynové, aby se co nejvíce podobaly skutečným. V roce 1981 se ve státě New Hampshire v USA uskutečnil první oficiální turnaj v paintballu a dále se tento sport rozšiřoval do světa.

Největším výrobcem paintballových kuliček je Procaps, majitel značky DraXxus, která je považována za nejkvalitnější. Kulička musí být dokonale kulatá a vyvážená, aby při letu držela správnou trajektorii. Kulička musí být odolná proti tlaku v hlavni zbraně, ale při sebemenším kontaktu s jiným tělesem musí okamžitě prasknout a označkovat ho. Rychlé stárnutí a reakce na klimatické změny je nepřípustná. Výrobce uvádí, že náboje jsou kulaté tenkostěnné želatinové kapsle s barevnou tekutinou uvnitř. Náplň je netoxická, neleptavá, vodou rozpustná a biologicky nezávadná. Ale je tomu opravdu tak?

Skořápka kuličky se vyrábí z potravinářské želatiny a je naplněna polyethylenglykolem obarveným netoxickým přírodním či potravinářským barvivem na vodní bázi. Polyethylenglykol je komerčně významný polyether, který se využívá v kosmetice, biomedicíně i farmaceutice. Vyrábí se polymerizací etylenglykolu, který vzniká z ethylenu přes etylenoxid. Právě ethylen je základním produktem ropy i zemního plynu a vyrábí se například v Unipetrolu.

Paintballové kuličce je velmi podobná tzv. pepřová kulička. Její skořápka je z pevnějšího plastu a je plněná silně pálivou látkou na bázi kapsaicinu (jako v pepřovém spreji). Tyto kuličky využívají zásahové jednotky k omráčení nepřítele. Jejich zbraně jsou silnější a kuličky tak působí velkou bolest. Tak při hře pozor kuličky.

Literatura:

  1. http://www.ceskachemie.cz/svet-chemie/popularni-chemie/zajimavosti-ze-sveta-chemie/zazij-chemii-tajemstvi-paintballove-kulicky#.UhkK-UPDRwg  
  2. http://www.militarygames.cz/kulicky-draxxus-1  
  3. http://www.paintballalligator.cz/opaint.php
  4. Makkonen. Paintballs green.jpg. http://en.wikipedia.org/wiki/File:Paintballs_green.jpg. Tento obrázek je publikován jako volné dílo 

Víno, vínečko:)

files/Clanky/Images/10_vino.jpg

Víno je považováno za jeden z nejelegantnějších alkoholických nápojů. Víno se vyrábí z vinné révy lisováním a kvašením. Mezi největší vinařské velmoci patří Francie, Španělsko a Itálie. Ale ani Česká republika se nenechá zahanbit, a vyprodukuje ročně asi 650 tisíc hektolitrů vína, dalších 1773 tisíc hektolitrů vína je k nám dovezeno ze zahraničních vinařských oblastí. A statistika mluví jasně – každý Čech vypije průměrně 19 l vína ročně.

K největším vinařským oblastem v ČR patří Podoblast Velkopavlovická, Mikulovská, Slovácká, Znojemská a Oblast Čechy (především Mělnicko a Litoměřicko). Nejpěstovanější odrůdou vína u nás v ČR je Veltínské zelené, Svatovavřinecké a Müller Thurgau. Tyto odrůdy jsou dobře odolné proti mrazu, a proto je lze u nás pěstovat. Dle barvy můžeme vína rozdělit na červené, růžové a bílé. Na českých vinicích jsou asi ze 70 % zastoupeny odrůdy bílého vína.

Když víno na vinici dozraje, hrozny se sesbírají a následně odzrní, čímž vzniká tzv. rmut. Takto připravený rmut se lisuje a poté se nechá prokvášet asi 30 dní při teplotě 29 °C. Při kvašení se ze slupek bobulí uvolňují do vína třísloviny a barviva, které dávají vínu lahodnou chuť. Při tomto biochemickém procesu se cukr obsažený v hroznech mění na alkohol a oxid uhličitý (uniká ven). Tento přirozený proces ustává, když se zásoby cukru vyčerpají nebo když koncentrace alkoholu dosáhne hranice, která je pro kvasinky toxická. Na závěr probíhá čiření vína, filtrace a lahvování.

Literatura:

  1. http://svcr.cz/
  2. http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDroba_v%C3%ADna
  3. André Karwath aka Aka. Red Wine Glas.jpg. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Red_Wine_Glas.jpg. Tento obrázek podléhá licenci Creatice Commons.

Zubní pasta dříve a dnes

files/Clanky/Images/09_pasta.jpg

Zmínky o první zubní pastě, která byla vyráběna ze soli, pepře, mátových lístků a květů kosatce, pocházejí ze 4. století př. n. l. z Egypta. Římané přidávali do směsi na čištění zubů lidskou moč a v Americe se ještě v 18. století používal k čištění zubů spálený chleba. Čištění zubů se více rozšířilo až počátkem 19. století – nejdříve se používal jen kartáček s vodou, později také tzv. „zubní prášek“, který se nejčastěji vyráběl z rozdrcených cihel, křídy a soli. Počátkem 20. století se začaly vyrábět zubní pasty z peroxidu vodíku a sody, od roku 1914 se začaly přidávat fluoridy.

Dnešní zubní pasta je tvořena přibližně ze 40% vodou a z 50% abrazivními látkami (například uhličitan vápenatý nebo hydrogenofosforečnan vápenatý). Dále jsou přidávány nejrůznější pěnidla, pojidla, zvláčňovadla, sladidla, konzervační látky, barviva, aromata a řada aktivních látek.

Z aktivních látek jsou nejdůležitější sloučeniny fluoru (nejčastěji fluorid sodný, fluorid cínatý, nebo organické aminfluoridy), které zvyšující odolnost zubní skloviny proti vlivu kyselin, snižují demineralizaci (odvápnění skloviny), podporují remineralizaci (zpětný přívod minerálů do skloviny) a zabraňují metabolismu bakterií.

Podle obsahu sloučenin fluoru se zubní pasty rozdělují na pasty pro malé děti (s obsahem 250 – 500 ppm fluoridů), pasty pro školní děti (500 – 100 ppm fluoridů), zubní pasty pro dospělé (1000 – 1500 ppm fluoridů) a terapeutické zubní pasty (1800 – 2500 ppm fluoridů).

Dalšími aktivními látkami jsou protizánětlivé přísady (například extrakty z heřmánku pravého nebo šalvěje lékařské), látky omezující citlivost zubů (například dusičnan draselný, hydroxyapatit, citronan sodný, chlorid strontnatý), peroxidy (bělící látky), látky se stahujícím účinkem a látky omezující tvorbu zubního plaku a kamene.

Tak až si večer půjdeš čistit zuby, podívej se na chemické složení zubní pastyUsmívající se.

Literatura:

  1. http://zubnipasty.unas.cz/index.htm
  2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Zubn%C3%AD_pasta
  3. Thegreenj. Toothpasteonbrush.jpg. http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Toothpasteonbrush.jpg. Tento obrázek podléhá licenci Creatice Commons.

Pivo je také alkohol

files/Clanky/Images/08_pivo.jpg

Češi, jak je ve světě známo, jsou národem pivařů. Průměrný Čech vypije 160 l piva ročně. Povězme si tedy něco o historii a výrobě piva.

Pivo bylo náhodně objeveno už v 7. tisíciletí př. n. l. v Mezopotánii, kde vznikalo především jako nechtěný produkt při špatném skladování obilí a nebyl do něj přidáván chmel. V České republice je v dnešní době nejvíce piva produkováno velkými pivovary, které v převážné většině vznikly v druhé polovině 19. století.  

Mezi základní suroviny k výrobě piva patří pitná voda, slad, chmel (do piva přidávaný ve formě chmelových granulí) a kvasinky (Saccharomyces cerevisiae). A jak na to? Vaření piva začíná tzv. vystíráním, což je smíchání sladového šrotu s vodou. Vzniklá směs se 4 hodiny vaří (rmutuje) na rmutovystírací pánvi. Výsledkem je sladina, kterou je nutné oddělit od mláta, což jsou nerozpustné součásti sladu. Po scezení probíhá chmelovar, vaření sladiny s chmelem. Výsledkem je mladina. Ze vzniklé mladiny je nutné odstranit přebytečnou vodu, zchladit ji na zákvasnou teplotu 9° C a provzdušnit. Po přidání kvasinek začíná proces hlavního kvašení, které probíhá 8 dní v cylindricko-kónických tancích při maximální teplotě 11°C. Výroba piva pokračuje v ležáckých sklepech. Mladé pivo zchlazené na teplotu 4°C je čerpáno do ležáckých tanků, kde zraje 20-60 dní podle druhu piva. Po dozrání se pivo filtruje a dále stáčí do sudů a lahví.

Literatura:

  1. http://cs.wikipedia.org/wiki/Pivo
  2. http://is.muni.cz/th/106437/prif_b/Pivo_a_kvasna_chemie.doc
  3. Rude. Budvar-mug.JPG. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Budvar-mug.JPG. Tento obrázek podléhá licenci Creatice Commons.

Alkoholy

files/Clanky/Images/07_methanol_molekula.png

Alkoholy jsou organické sloučeniny, které vznikají náhradou jednoho nebo více atomů vodíku v molekule uhlovodíku hydroxylovou skupinou. Hydroxylová skupina je vázaná na uhlíkový atom alifatického řetězce.  Nižší alkoholy – methanol, ethanol, propanol a terciární butylalkohol jsou kapaliny, které se velmi dobře mísí s vodou. Vyšší alkoholy jsou krystalické látky omezeně mísitelné s vodou, ale dobře rozpustné v organických rozpouštědlech. Alkoholy jsou dobrými rozpouštědly barviv a pryskyřicí. Vysoké teploty tání alkoholů jsou způsobeny přítomností vodíkových můstků. Všechny alkoholy jsou lehčí než voda a ty kapalné mají narkotické účinky. Alkoholy vznikají například při kvašení cukrů.

Podle typu uhlíkatého atomu, na kterém je hydroxylová skupina vázaná, můžeme alkoholy rozdělit na primární, sekundární a terciární. Podle počtu vázaných hydroxylových skupin můžeme alkoholy rozdělit  na jednosytné, dvojsytné (dioly), trojsytné (trioly), tetraoly a další.

Mezi nejznámější zástupce alkoholů patří smrtelně jedovatý methanol, který vstoupil do podvědomí obyvatel České republiky v září 2012. Díky ilegálnímu přidávání methanolu do lihovin (tuzemáku, vodky) došlo k otravě několika desítek osob, více než čtyři desítky z nich zemřely. V průmyslu se methanol používá například jako přísada do nemrznoucích směsí a základní surovina pro výrobu dalších organických látek (formaldehydů, kyseliny octové a dalších).

Nejvýznamnějším alkoholem je ethanol (zkráceně líh nebo často jen alkohol). Ethanol se vyrábí kvašením cukrů a jejich roztoků, nejvíce se používá v lékařství a farmacii jako rozpouštědlo a desinfekce. Je jedovatý, jeho požití ve větším množství může mít za následek smrt. Ethanol je společně s vodou nejvíce zastoupenou přísadou v destilátech a konzumním alkoholu. Ale o tom si řekneme až v příštím článku.

Literatura:

  1. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Alkoholy_a_fenoly
  2. http://www.alkoholium.cz/situace-kdy-je-lepsi-se-radeji-vyhnout-konzumaci-alkoholu/
  3. http://www.gvi.cz/files/chemie/alkoholy.pdf
  4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Methanol
  5. MAREČEK, Aleš a HONZA, Jaroslav: Chemie pro čtyřletá gymnázia 3.díl, 1. vydání, Olomouc 2000, ISBN 80-7182-057-1.
  6. National Library of Medicine, Bethesda, MD, USA. Mol geom methanol.PNG. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Mol_geom_methanol.PNG. Tento obrázek je volné dílo.

Marihuana! Droga nebo lék?

files/Clanky/Images/01_marihuana.jpg

Pod chemickým názvem Tetrahydrocannabinol (delta-9-tetrahydrocannabinol), který většina lidí nezná, si jen málokdo představí všem dobře známou a velmi diskutovanou drogu marihuanu. Uvedeme-li ale zkratku THC, už všichni vědí, o co se jedná.

THC je psychotropní látka, která se nachází především v květenství konopí setého. V čisté podobě tvoří THC průhledné krystalky, které se velmi špatně rozpouští ve vodě, ale velmi dobře v organických rozpouštědlech a především v tucích. Syntetické THC se označuje jako Marinol nebo Dronabilon. Má sedativní a tlumící účinky, způsobuje halucinace a otupuje většinu smyslů člověka.

THC je hlavní účinná látka marihuany. Marihuana je droga, která se získává ze sušených květenství samičích rostlin konopí a je známá pod různými názvy: trávaganjahulenískéro a jiné. Její nelegální distribuce je v ČR trestná. Ale není to tak jednoznačné, marihuana není jen škodlivá.

Marihuana umí i léčit. Od 1. dubna 2013 v České republice vstoupila v platnost novela zákona, která umožňuje použití marihuany pro léčebné účely, je možné pořídit ji na elektronický lékařský předpis. Marihuana se používá především na tlumení bolestí při onkologických onemocněních, v terminálním stádiu AIDS, lupence či roztroušené skleróze. Uvažuje se i o léčebném použití při těžkých depresích.

„Domácí“ pěstování marihuany zákon i nadále trestá. Ani nemocní lidé nemohou požádat o licenci na pěstování vlastního léčebného konopí. Ale v některých státech je použití konopí zcela legalizováno. Myslíte si, že je to správné?

Literatura:

  1. http://cs.wikipedia.org/wiki/Marihuana
  2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Konop%C3%AD_set%C3%A9
  3. http://zivotni-energie.cz/marihuana-thc-popis-teto-drogy.html
  4. http://www.legalizace.cz/2013/04/legalizace-marihuany-nebo-jeji-komercializace/#more-9357
  5. Rotational. Cannabis sativa00.jpg. http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cannabis_sativa00.jpg?uselang=cs. Tento obrázek je publikován jako volné dílo.

 

Zapalovač, strůjce ohně!

files/Clanky/Images/07_zapalovac.jpg

Oheň je člověku známý už od pravěku. Syrové maso a zima bylo na denním pořádku, ale když člověk poznal oheň, začal ho využívat ke svému prospěchu, především k úpravě masa. Dříve se oheň udržoval po celý den a byl důležitý pro přežití. V dnešní moderní době používáme zápalky a zapalovač.

První známý zapalovač, nazývaný Dobereinerova lampa, byl vynalezen v Německu roku 1823 a získal název podle svého vynálezce, chemika Johanna Wolfganga Dobereinera. S dnešním zapalovačem však neměl skoro nic společného. Jako palivo se používal čistý vodík, který vznikal reakcí zinku s kyselinou sírovou. Zažehnutí bylo katalyzováno platinou, což bylo velmi drahé a také nebezpečné. Zapalovač byl nevhodný svojí velikostí, a proto byl umístěn většinou na stole v kuřáckém salonku vyšších vrstev společnosti, která si ho mohla dovolit.

Moderní zapalovač se začal vyrábět ve 30. letech 20. století. K výrobě zapalovačů přispěl objev ferroceria v roce 1903. Ferrocerium je slitinou převážně ceria, lanthanu a železa, která při tření o drsný povrch vytváří jiskry o teplotě kolem 1600 °C. Ferrocerium se používá jako křesadlo, ale dnes ho můžeme nahradit například piezoelektrickými krystaly. Ve 30. letech 20. století se začal vyrábět dodnes známý Zippo zapalovač, který se plnil benzínem. V 50. letech se začaly zapalovače plnit butanem, který je bezpečnější, protože jeho plamen lze dobře korigovat, a také nezapáchá tolik jako benzín.

Benzín je směs uhlovodíků a lze jej získávat z ropy frakční destilací. Stejně tak i butan, ale ten se většinou vyrábí ze zemního plynu. Princip zažehnutí je u obou zapalovačů podobný.  Benzínové zapalovače mají víčko, které slouží k ochraně vysychání knotu, ale také k zhasnutí plamene. V benzínových zapalovačích vzlíná benzín po knotu do horní komory, kde se jeho páry uvolňují a při škrtnutí jsou zažehnuty jiskrou. Naproti tomu v butanovém zapalovači je stlačený plyn v kapalné formě, a při škrtnutí se otevře vzduchotěsný ventil a unikající plyn tak začne hořet.

Je zapotřebí takových pomocníků, jako je zapalovač? Možná by nebylo tolik kuřáků, kdyby museli křesat kameny :-).

Literatura:

  1. http://www.ceskachemie.cz/svet-chemie/popularni-chemie/zajimavosti-ze-sveta-chemie/zazij-chemii-zapik,-aneb-s-butanem-v-kapse#.UbNiDEPDRwg
  2. Haragayato. 100 Yen lighter.JPG. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:100_Yen_lighter.JPG. Tento obrázek podléhá licenci Creatice Commns.

Chemický produkt: Hokejový puk

files/Clanky/Images/05.jpg

Lední hokej je v České republice i ve světě velmi oblíbeným a sledovaným sportem. Nedílnou součástí ledního hokeje jsou hráči a jejich pomůcky. Základní hrací pomůckou ke hře je puk vyráběný z gumy a neméně důležitou hrací pomůckou je dřevěná či plastová hůl, kterou se puk uvádí do pohybu. Kdo by řekl, že kus dřeva vrážející do gumy se stane tak populární? Když hokejka posune puk za brankovou čáru, nenechá to žádného diváka v klidu. Jedna strana jásá a druhá smutní.

Počátky hokeje jsou spojené se zamrzlými plochami v Kanadě, ke hře se původně používal gumový či kožený míček. Ale ten hráčům moc nevyhovoval, tak se ho rozhodli trochu ořezat, aby tolik neskákal. Hráči používali jako „puk“ také plechovky, kusy opracovaných dřevěných polen a jiné tvarově podobné předměty. Postupem času se začaly vyrábět první puky podobné těm dnešním, ale pouze slepováním menších částí gumy. V roce 1886 je začali používat hráči týmu Victoria z Montrealu. Tyto puky ale nebyly dosti tvrdé a při prudké střele byly znehodnocovány.

Postupem času a vývojem vědy se začaly puky vyrábět ze směsi syntetické či přírodní gumy. Jako přísady se používají oleje, síra, uhličitan vápenatý a řada antioxidantů, aby měl puk dostatečnou elasticitu a odolnost. Na černo se puky barví přídavkem černých sazí. Polotovar v podobě hokejového bochánku je za teploty asi 150 °C pod tlakem několik stovek atmosfér lisován na výsledný puk, který je poté strojově ořezán a doplněn potiskem.

Syntetická guma se vyrábí polymerizací základních monomerních produktů ropy, především styren-butadienové gumy,
polyisoprenové, chloroprenové nebo isobutylenové gumy. Může se jednat prakticky o jakoukoli kombinaci monomerních jednotek s různými výslednými vlastnostmi (elasticita, tvrdost).

Na každou vrcholnou akci je vyrobena edice puků s novým motivem. Vyrobený puk má míry 7,62 cm x 2,54 cm a hmotnost 170 gramů. Vyrábějí se ale i menší puky pro žákovské kategorie, které mají pouhých 150 gramů. Česká republika se může pyšnit tím, že v posledních letech vyráběla puky na mistrovství světa i na olympijské hry, a je jednou z 5 zemí světa produkující puky. Dalšími výrobci puků jsou Slovenská republika, Kanada, Rusko a Čína. V ČR máme i několik vášnivých sběratelů puků, někteří z nich se pyšní až 20 tisíci různými kousky.

Literatura:

  1. http://www.zazijchemii.cz/blog/hokejov-puk
  2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Puk
  3. http://www.hokejovepuky.wbs.cz/home.html  
  4. Janothird. Hockey puck 2.jpghttp://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Hockey_puck_2.jpg. Tento obrázek podléhá licenci Creatice Commns.