Napij se s dinosaurem

files/Clanky/Images/36_Eoraptor_lunensis.png

Ačkoliv voda pokrývá přes sedmdesát procent povrchu Země, je tato hojnost značně zavádějící. Ve srovnání s průměrem země jsou oceány pouze mělké kaluže, ačkoliv je v nich obsaženo grandiózních 1 386 529 000 km3 vody. Kdyby se veškeré zásoby vody zkomprimovaly do koule, měla by průměr pouhých 1 394 km. Tím je ovšem myšlena veškerá voda na Zemi – voda z oceánů, atmosféry i veškerých živočichů. Kdyby se rozprostřela nad plochu USA, proměnila by se tato koule ve sloupec vody vysoký sto sedmdesát dva kilometrů. Pro nás dosažitelná voda sladká by měla při vměstnání do koule ještě mnohem menší průměr – padesát šest kilometrů.

Může sůl zabíjet?

files/Clanky/Images/35_sul.jpg

S otravou kuchyňskou solí to ovšem není tak horké, můžeš být klidný. Smrtelná dávka pro člověka jsou tři gramy na kilogram hmotnosti, což pro patnáctikilogramové dítě znamená vrchovatou polévkovou lžíci.  Proč se tedy tak dostupná a běžná chemikálie nestala nástrojem travičů? Odpověď je jednoduchá – vysoké dávky soli vyvolávají zvracení, čehož se donedávna používalo například po otravě houbami. Otravy solí jsou tak výjimečné a vyskytují se převážně u dětí. Velké nebezpečí hrozí také lidem s pica syndromem, kteří mají neovladatelné chutě pojídat nepoživatelné potraviny a předměty.

Nikl, pěkný prevít

files/Clanky/Images/34_nikl.jpg

Nikl je bílý feromagnetický kujný kov, který se využívá především jako příměs do různých slitin pro zlepšení kvality a životnosti výrobku. Vlastností niklu se hojně využívá při povrchové úpravě jiných kovových předmětů, aby je ochránil před korozí. Možná vás to překvapí, ale nikl je příměsí mincí, zipů, různých přezek, obuvi bižuterie, hodinek, holicích strojků a dalších předmětů každodenního použití.

V poslední době však vzrůstá počet lidí přecitlivělých na nikl. Přecitlivělost na nikl je hlavní příčinou alergické kontaktní dermatitidy, která se projevuje prudkou vyrážkou, pupínky a zarudlou pokožkou připomínající kopřivku.  Každý z nás se totiž běžně setkává s předměty, ve kterých se nikl ve větším či menším množství vyskytuje. Nikl se z předmětů uvolňuje působením potu. Bohužel problém je, že se nikl používá i jako příměs do dětských hraček, dioptrických brýlí nebo vodovodních baterií. Tito lidé mohou mít také problém při lékařském ošetření, jelikož injekční jehly, kanyly i některé kostní implantáty se vyrábí ze slitin niklu.

Neposlušní tlouštíci

files/Clanky/Images/32_periodickatabulkaII.png

V nejstarších periodických tabulkách obsahovala každá řada, tedy perioda, osm prvků. Poté se ukázalo, že čtvrtá a pátá perioda se opakují po 18 prvcích a nakonec se do šesté, resp. sedmé periody zařadily ještě f prvky. Ptáš se, jak dlouho se může periodická tabulka ještě rozrůstat? Teoreticky do nekonečna, ale mezi vědci převládá názor, že při příliš vysokém počtu protonů se jádra nebudou vytvářet ani na zlomky sekund. Zajímá tě, co je vysoký počet protonů?

Vědci, kteří tvrdí, že jádro má charakter bodu, určují jako limitní prvek s protonovým číslem 137. Další skupina vědců, kteří berou do úvahy objem jádra, se domnívá, že posledním členem periodické tabulky bude prvek s protonovým číslem 172 nebo 173. Vědci se tak zatím nedokážou shodnout na tom, zda se periodicita vlastností prvků ve skupině týká i těchto velmi těžkých atomů. Například některé experimenty s dubniem a ruthefordiem dokázaly, že se tyto prvky rozhodly doslova „vybočit z řady“. Ruthefordium se například v roztoku chová podobně jako plutonium, s nímž by podle Mendělejeva nemělo mít nic společného.

Rebelové v periodické tabulce

files/Clanky/Images/31_Periodicka_tabulkaI.jpg

Prvek číslo 117 byl posledním, který zbýval k tomu, aby byla periodická tabulka dokončena.  Jistě víš, že když Dmitrij Ivanovič Mendělejev tabulku v 19. století sestavil, dokázal předpovědět i vlastnosti prvků, které do té doby nebyly objeveny.  Známý je případ, kdy Mendělejev velice přesně předpověděl vlastnosti gallia. O několik let později objevil gallium francouzský chemik Lecoq de Boisbaudran a publikoval jeho experimantálně zjištěnou hodnotu měrné hmotnosti. Mendělejev mu však poslal dopis, v němž jej upozorňoval, že měrná hmotnost gallia nemůže být 4,7, jak francouzský chemik experimentálně určil, nýbrž že se musí pohybovat mezi hodnotami 5,9 a 6,0. Lecoq se pozastavil nad troufalostí vědce, který psal o něčem, co na vlastní oči nespatřil. Čekalo ho však velké překvapení, když při opakovaných pokusech „měrnou hmotnost“ gallia opravdu určil na 5,96.

Dnes, když se všechna místa v jeho tabulce zaplnila, zjišťujeme, že některé prvky „rebelují“ a vymykají se chování, které jim předpověděl ruský otec chemie. Zatímco by se mělo chování prvků v rámci skupiny opakovat, nově objevené prvky se rozhodly, že se budou „chovat po svém“. Jejich chemické vlastnosti, například typy vazeb, které tvoří s jinými atomy, se nepodobají vlastnostem prvků z téže skupiny.

Superabsorbenty

files/Clanky/Images/30_Superabsorbenty.jpg

Superabsorbenty jsou relativně novou skupinou syntetických polymerů. Z chemického hlediska patří syntetické polymery mezi makromolekulární látky, které mohou mít ve své struktuře vázány až miliony atomů. Historie jejich výroby sahá do období těsně před první světovou válkou a její velký rozmach nastává za druhé světové války a po ní. Lze je připravit řadou chemických reakcí typu polykondenzace, polyadice nebo polymerace.

V dnešní době existuje velké množství syntetických polymerů, které mají nejrůznější strukturu a funkci. Mezi speciální syntetické polymery patří například polymerní tekuté krystaly, polymery odolávající vysokým teplotám (používají se na výrobu hasičských oděvů) či  superabsorpční polymery (SAP) - tzv. superabsorbenty.

Nobelovka v Čechách

files/Clanky/Images/29_Heyrovsky_Jaroslav.jpg

Profesor Jaroslav Heyrovský (1890 – 1967) se  narodil jako čtvrté z pěti dětí v rodině univerzitního profesora římského práva na Karlově univerzitě Leopolda Heyrovského. Od roku 1909 studoval na filosofické fakultě Karlovy univerzity matematiku, fyziku a chemii. Po roce však odešel na londýnskou University College, kde se věnoval studiu fyzikální chemie. Ze studií ho však vyrušila 1. světová válka, které se účastnil jako člen zdravotnické jednotky. Ale ani válka nevzala tomuto mladému muži chuť do studia a roku 1918 na Karlově univerzitě v Praze obhájil svoji disertační práci O elektroafinitě Aluminia.

Od roku 1918 pracoval Heyrovský na Chemickém ústavu, kde se věnoval především fyzikální chemii. Zaměřil se na studium povrchového napětí rtuti na skleněné kapkové elektrodě. Jeho výzkumy vedly k objevu nové metody, která slouží ke stanovení druhu a koncentraci látek v roztoku. Profesor Heyrovský nazval tuto metodu polarografie.

Není čočka, jako čočka

files/Clanky/Images/27_cocky.jpg

První skleněné kontaktní čočky se vyráběly již v roce 1887, ale byly velmi nepohodlné. Vědci se snažili vyrobit co nejpřesnější odlitek rohovky nebo upravit čočku broušením, ale ani to nebylo moc platné. Velký pokrok byl zaznamenán s vynálezem plexiskla v roce 1933 a čočky se tak velmi odlehčily. Zásadní průlom ve vývoji kontaktních čoček způsobil český vědec, profesor Otto Wichterle (1913-1998), který vynalezl měkké gelové kontaktní čočky. Pro výrobu měkkých kontaktních čoček využil hydrogelů, jejichž studiu věnoval část své kariéry organického chemika.

Otto Wichterle studoval na VŠCHT trojrozměrné hydrofilní polymery, jako nejlepší materiál pro výrobu  kontaktních čoček se zdál HEMA gel (poly-hydroxyethyl-methakrylátový gel). Tento materiál byl průhledný, byl schopen pohltit až 40 % vody a měl velmi dobré mechanické vlastnosti. Problémem však bylo jeho zpracování – při odlévání v zavíracích fomách se čočky trhaly. Wichterle se ale nevzdal a ve své domácí laboratoři vymyslel odlévání gelu v rotujících otevřených formách, které bylo levné a účinné a kontaktní čočky se tak mohly rozšířit do celého světa.

Doping!

files/Clanky/Images/26_Doping.jpg

Pod pojmem doping se skrývá použití zakázaných látek uvedených na seznamu zakázaných látek a metod vydávaném každoročně světovou antidopingovou agenturou (WADA). Na seznamu jsou látky, které způsobují především bezprostřední zvýšení výkonu sportovce či urychlení regenerace po tréninku. Látky uvedené na seznamu můžou také způsobit zdravotní problémy nebo dokonce ohrozit sportovcův život. Ihned po skončení soutěže jsou vrcholoví sportovci podrobeni testům na doping, případný pozitivní výsledek obvykle vede k diskvalifikaci sportovce a odebrání ocenění

Dopingových látek existuje mnoho druhů, mezi základní skupiny patří některá narkotika, anabolické steroidy, diuretika, glykoproteinové hormony, stimulancia nebo různé farmakologické přípravky na chemické či fyzikální bázi a další. Mezi dopingové látky patří samozřejmě i alkohol, ale překvapivě i kofein či nosní sprej obsahující kodein. Všichni sportovci si musí dávat dobrý pozor, aby nepoužili třeba i nevědomky nějakou zakázanou látku, která může být součástí stravy nebo potravinového doplňku. Sportovní lékař musí velmi rozvážně volit přípravky a léky, které sportovci podává.

Antikoncepce – pro a proti

files/Clanky/Images/25_Plaquettes_de_pilule.jpg

Antikoncepce zahrnuje všechny metody a opatření, které mají zabránit nechtěnému otěhotnění. Už ve starém Egyptě pily ženy různé lektvary či používaly nejrůznější metody, aby nechtěnému otěhotnění zabránily. První „kondomy“, které se vyráběly ze střev zvířat, látek či kůží používali muži už ve středověku. Ale spolehlivost všech těchto metod nebyla vysoká. Teprve v polovině 20. století se začala používat první opravdu účinná metoda - hormonální antikoncepce.