Nesmrtelná jablka

1024px Fuji apple

Ve sklizeném ovoci se dramaticky mění procesy probíhající v jeho buňkách. Ty sice žijí dále, ale procesy látkové výměny se mění. Místo pochodů anabolických, při kterých vznikají a jsou skladovány různé buněčné součásti, začnou v natrhaných plodech probíhat procesy katabolické. Při těch je to, co bylo vyrobeno předchozími anabolickými procesy, konzumováno, aby buňky mohly i nadále žít.  

V ňadrech i na hlavě

files/Clanky/Images/66_silikony.png

Silikony, někdy také nazývané polysiloxany, jsou anorganicko-organické polymery s řetězcem, ve kterém se střídají atomy kyslíku a křemíku. Na atomy křemíku jsou navázány uhlovodíkové zbytky. Z chemie si možná pamatuješ, že zatímco vazba mezi uhlíky je velmi stabilní, vazba mezi křemíky je na tom mnohem hůře. Když se ale křemíky spojí přes atom kyslíku, vzniká velmi stabilní seskupení atomů, které tvoří například jeden z nejběžnějších minerálů – křemen. Možná je pro tebe překvapením, že stejné seskupení atomů nalezneš i ve vlasové a pleťové kosmetice.

Svaly jako Terminátor

files/Clanky/Images/65_Metandienone.png

Látky, po kterých ti svaly začnou růst jako houby po dešti, se nazývají anabolické steroidy, lidově anabolika. Podobají se mužskému hormonu testosteronu, ale jsou připravovány uměle. Jistě si vzpomeneš na hodiny biologie, kde ses učil o tom, že muži mají mnohem více svalové hmoty než ženy. To je způsobeno právě mužským hormonem testosteronem, který podporuje růst bílkovin, tedy i svalů. Tato jeho vlastnost se někdy nazývá anabolický účinek.

Griluj zdravě

files/Clanky/Images/59_Steak_auf_Grill.jpg

Grilování je tepelná úprava stravy při vysoké teplotě a krátké době. Jedním z nejvýznamnějších dějů, které při grilování probíhají, je Maillardova reakce, což je soubor reakcí redukujících cukrů s aminosloučeninami, především aminokyselinami z bílkovin, které obsahuje téměř každé jídlo. To, že ti maso během grilování zhnědne a rohlík má zlatavou kůrku, je přičítáno vzniku hnědých pigmentů – melanoidinů, což jsou právě produkty Maillardovy reakce. Ty dodávají připravovaným pokrmům charakteristickou vůni, chuť a zbarvení.

Pomocníci nebo zabijáci?

files/Clanky/Images/64_parabeny.png

Možná ses vydal na důkladnou prohlídku koupelny a zjistil, že parabeny obsahuje opravdu značná část kosmetiky. Jednou z věcí, kterou mají všechny zkrášlující prostředky společnou je to, že by se neměly zkazit. Jenže jak sám víš, přísady jako máslo, mléko, kozí syrovátka nebo tvaroh nejsou právě trvanlivé. Proto bylo potřeba najít látku, která by zabránila nežádoucímu znehodnocení.

Magické pohledy Egypťanek

files/Clanky/Images/63_kosmetikaegypt.jpg

Původní funkce líčení byla praktická, pravěcí lovci pokrývali obličej barvami, aby byli lépe maskovaní při stopování zvěře, nebo aby si naklonili mocné síly přírody. Mnohem zajímavější z chemického hlediska bylo líčení ve starověku, kdy už začalo mnohem více plnit estetickou funkci. Ve starověkém Egyptě se od nejstarších dob líčila obě pohlaví. Jedním z hojně používaných přípravků byl malachitový prášek smíchaný s tukem nebo olejem, kterým se malovaly stíny kolem očí. Nešlo ale jen o parádu, mělo i ochrannou funkci. V písečnatých oblastech Egypta poletují ve vzduchu neustále zrnka písku a prach. Právě tyto drobné nečistoty zachycovalo líčidlo s tukovou složkou a chránilo tak pokožku. Kromě toho zelená kovově lesklá malachitová barva odrážela sluneční paprsky a na sítnici oka dopadalo světlo s nižší intenzitou. Marně lovíš v paměti, cože je to malachit? Napovíme, že se jedná o krásný zelený polodrahokam, který popisuje chemický vzorec Cu2(OH)2CO3. Dříve se mu říkalo skalní zeleň a najít ho můžeš i v mnoha klenotech.

Problém uklizeného pokoje

files/Clanky/Images/62_The_Belousov-Zhabotinsky_Reaction.jpg

Už jsi někdy slyšel o Bělousov-Žabotinského reakci? Pokud ne, podívej se na tohle video. Po jeho shlédnutí ti možná bude vrtat hlavou, jaké soustavy vykazují tendence k podobnému uspořádání. V přírodě pozorujeme kromě oscilátorů jako kyvadlo mnoho dějů, které vykazují při vhodných podmínkách periodické chování. Jedná se o soustavy, které jsou dostatečně vzdálené od rovnovážného stavu a za vhodných podmínek mohou vykazovat časové i prostorové oscilace, popř. vznik prostorových struktur. Příkladem vzniku časových oscilací je například píšťala nebo smyčec, příkladem prostorových oscilací jsou například písečné duny nebo sněhové závěje ve větru.

Praprakoupel

files/Clanky/Images/61_Pangaea.png

Země jako modrá planeta existuje už asi 4,4 miliardy let, podle jiných teorií ale mohla být původně taky oražovo-hnědá. Ať tak či tak, již v této době pokrýval značnou část zemského povrchu oceán hluboký asi 1,5 km. Z něho se občas nad hladinu vynořily vulkány, které zlověstně dýmaly. Kdyby ses chtěl v tehdejším oceánu vykoupat, narazil bys nejspíš na nejednu potíž. Tedy pojďme se podívat na to, jak se praoceány lišily od těch dnešních.

Co najdeš pod kapotou

files/Clanky/Images/60_autobaterie.jpg

Každá baterie se skládá se dvou elektrod o různém složení, a vodivého prostředí, takzvaného elektrolytu. Aby vše fungovalo, musí být jedna z elektrod schopna elektrony uvolňovat a druhá naopak přijímat. Vědecky řečeno, elektrochemickým článkem prochází proud, pokud v něm existuje rozdíl elektrodových potenciálů a iontově vodivé prostředí.

Když osvítí Einsteina, rozsvítí se žárovka

files/Clanky/Images/58_Solar_cell.png

Jak jistě víš, solární panely zachycují a přeměňují energii ze Slunce v energii elektrickou. Zajímá tě, jak to dokáží? Je to celkem jednoduché – stačí si vzpomenout na hodiny fyziky a poučku, že nositeli elektrického proudu jsou elektrony. Jakmile dopadne elektromagnetické záření ze Slunce na povrch některých látek, uvolní se z nich právě elektrony. Tuto schopnost má například křemík, který je běžně dostupným polovodičem. Ten je uspořádán do krystalických mřížek, kde se každý jednotlivý atom drží „čtyřmi pažemi“, tzv. valenčními elektrony.